Hovory u herního stolu #1: Jan Bureš

Baví nás číst o cestách odněkud někam, o hrách života, kde do sebe všechno zapadá, o příbězích, které nebývají na první pohled vidět. Říkali jsme si, že by to mohlo bavit i vás, tak jsme vymysleli Hovory u hracího stolu. Začínáme doma, povídáním s těmi, kdo stojí za GA.ME Europe. V plánu ale máme… v plánu toho máme dost. A teď už bude mluvit hlavně spoluzakladatel naší společnosti Jan Bureš. 

Pro většinu lidí znamenají hry, byť zaměřené na seriózní pracovní věci, radostný návrat do dětství. Kdy jsi zjistil, že si chceš hrát víc, než jsme v dospělém věku zvyklí? 

U nás doma se vybalovaly deskové hry každý den, ale co jsem miloval jako dítě úplně nejvíc, byly tábory. Tohle téma se mi vrátilo do života až pár let po tom, co jsem vystudoval VŠE. Po odchodu z tehdejšího zaměstnání jsem narazil na společnost Qam, která se věnovala teambuildingům ve formě roleplayingových her. Naše první spolupráce vypadala tak, že jsem si zahrál ještě jako brigádník mnicha v klášteře. Úplně jsem tehdy koukal, jak fantasticky to měli celé vymyšlené. Firma, která si to objednala, do dění vpadla ihned po příjezdu na místo, ani já, postava ve hře, jsem nevěděl, kde je schovaný poklad a jak se k němu dostat, a navíc jsem mohl vyhrát stejně jako kdokoliv jiný. Pro mě to byl zcela nový koncept. Začal jsem s Qamem spolupracovat častěji, až to nakonec přerostlo v model, kdy jsem jezdil na hry jako poradce a produkční, upravoval scénáře podle potřeb klientů a podobně. Pak ale přišel čas, kdy jsem se potřeboval profesně posunout.

Jakým směrem? 

Když se na to dneska dívám z dálky, tak vidím, že správným. Všechno mi to dohromady dává smysl. Ale musím se trochu vrátit – ještě během studií jsem nastoupil do Českomoravské hypoteční banky, do oddělení školení obchodních manažerů a metodiky hypoték. Tam jsem se poprvé setkal se školením lidí jako organizátor. Odtud jsem pokračoval do telekomunikací GTS, což byla hodně mladá a progresivní firma, dělali spoustu nových inovačních přístupů. Tam jsem se setkal se školeními z druhé strany, jako účastník. Po zábavné zkušenosti s Qamem jsem nabyl pocitu, že je třeba se napojit zase na serióznějšími pracovní cestu a i když jsem se nikdy nechtěl věnovat prodeji, nastoupil jsem jako ředitel obchodu do společnosti Novum, kde jsem ihned zařídil řadu školení obchodních dovedností pro celý svůj tým a sám jimi taky prošel. Chtěl jsem se to všechno naučit a rovnou nabité zkušenosti uplatňovat v praxi. Dokonce jsem se tehdy přihlásil na Sales Management Academy, to bylo to taky obohacující. Pak se ale naše představy s Novum začaly rozcházet a já jsem se rozhodnul spojit se známým a pomoci mu rozvíjet značku Magformers – magnetické stavebnice pro děti. Během čtyř let se mi podařilo obrat firmy zdvojnásobit, což dodnes považuju za jeden ze svých největších pracovních úspěchů.

Takže zase zpátky ke hrám, i když jinak. 

Já jsem se jim věnoval svým způsobem celou dobu od roku 2003. Částečně jsem si tím kompenzoval to hraní s Qamem, ale hlavně mi už vážně chyběly tábory z dětství. Tak jsem je začal organizovat sám – desetidenní tábory pro dospělé. Chtěl jsem, aby se lidi v mém věku mohli odpojit od práce, bavit se, zažívat něco výjimečného. Připravil jsem pokaždé celotáborovou hru a celý šťastný sledoval, jak si dospělí umí hrát a jak jsou tvořiví. Bylo to super. Nicméně jak čas plynul, tak si všichni zakládali rodiny, najednou jezdili na tábory i s dětmi a celé se to posunulo někam, co už mě tolik nenaplňovalo. Po třinácti letech jsem to tedy pustil s tím, že se třeba do toho původního konceptu někdy vrátím. Zatím se to nestalo. 

Jak jste se vlastně potkali s tvojí byznys partnerkou Helen?

My se známe dlouho, máme stejné známé, chodili jsme na stejné hudební akce. Pro její firmu Savitar Brands jsem navíc kdysi spolupořádal teambuildingovou hru v Českém Krumlově. Když se moje práce pro Magformers naplnila, řešil jsem, jestli se nechat zaměstnat nebo se držet na podnikatelském poli, a Lena mě oslovila, jestli bych nechtěl svoje zkušenosti s obchodem uplatnit v její společnosti zaměřené na organizaci prostoru domácnosti, že potřebuje parťáka. 

• 

Ta cesta k deskovým business hrám je tedy ještě dobrodružnější, než by jeden čekal… 

Už se tam blížíme! Protože se mi v životě opakovaně děly určité události, někdy dva roky zpátky jsem nastoupil cestu osobního rozvoje a v tu chvíli se intenzivně zamýšlel nad tím, jestli práce, kterou dělám, je práce, kterou dělat chci. A přišel jsem na něco, co jsem v sobě měl někde uložené už dlouho — chtěl jsem propojovat firemní procesy s hrami. Tou dobou se začal skloňovat pojem gamifikace, což je přesně tohle. Věci, které jsou běžnou součástí firemních procesů, se udělají jiným, herním způsobem, aby to pro ty zaměstnance bylo zábavné. Uvědomil jsem si, že to je moje cesta, začal pracovat na konceptu, jak by moje nová firma měla vypadat, a když jsem to pak probíral s Lenou, projevila zájem se zapojit. Hledali jsme společně způsob, jak k lidem přinést určitou transformaci, změnu, kterou by hra lidem mohla přinést. Přáli jsme si,  aby to bylo něco výjimečného, s přesahem. Ve chvíli, kdy jsme dávali dohromady teambuildingy a jejich různé programy, Lena objevila v Rusku deskové transformační a business hry. Nejdřív tedy Genesis, který si okamžitě chtěla zahrát, což se dělo online po Skypu a já jsem měl možnost být u toho. 

Na jaké téma Helen Genesis hrála? 

To je právě fascinující – na distribuci a hraní her v České republice. Teprve jsme se s nimi seznamovali, ale měli jsme už určité indicie a reference, že jsou super. Během hraní Genesisu se nám to potvrdilo, navíc nám hra ukázala, že to je dobrý směr, byla pro nás velice podporující. Zaplatili jsme tedy licenční poplatky a nechali si poslat vzorky her v ruštině do Prahy. To bylo zhruba před rokem a půl. Měli jsme nereálné představy, že budeme do měsíce na trhu… Což se samozřejmě nestalo. 

Už jen překlad těch her musel být docela oříšek, ne? 

No právě. Nejde to přeložit jen tak. Je třeba hry přizpůsobit českému trhu a prostředí vůbec. Museli jsme nejdřív absolvovat školení, abychom vše správně pochopili a pojali to správně – aby  měla česká verze váhu a všechno dobře fungovalo. Nakonec se nám to, myslím, podařilo. Loni v létě jsme měli hry otestované a začali je nabízet a hrát. Tehdy hlavně proto, abychom nasbírali zkušenosti a facilitování se dobře naučili. 

Jaká byla vůbec první hra s klienty? 

Pořádali jsme školení komunikačních dovedností pro osmdesát lidí na Slovensku. Bylo to nesmírně zajímavé. Pro mě bylo signálem, že je vše správně to, že jsem se nebál před ty lidi stoupnout. Věděl jsem, že jim mám co předat a hra je dokonalý nástroj. Dopadlo to skvěle, pro všechny. Pak jsme navázali spolupráci s firmou Novum Global, pro kterou jsem kdysi dělal. Po té, co jsme jim ukázali, co hry umí, jsme se rovnou domluvil na ročním projektu a rozjeli sérii školení komunikačních dovedností pomocí hry Networker pro tři týmy obchodníků. Další vývoj nám zkomplikovala korona krize, ale aspoň jsme měli čas ještě spoustu věcí dotáhnout a překlopit se i do onlinu. Teď už máme zase slušně našlápnuto.  

Jaké všechny hry teď tedy nabízíme a s kým ještě spolupracujete? 

V téhle době máme v portfoliu hry od společností Geller Games a Igramedia, jsme domluvení na zařazení úspěšné izraelské herní platformy Freshbiz. Zároveň máme širokou nabídku teambuildingů různých velikostí a témat. Chceme být nositelem know-how a nenechávat si ty věci jen pro sebe, proto rozjíždíme spolupráce s partnerskými firmami. Například s Brain Inspiration z Ostravy a s libereckou společností Souběh – půl roku jsme věnovali tomu, abychom je dobře proškolili, byli si jistí, že povedou hry dobře. Také jsme nedávno navázali spolupráci se  společností Mise Hero, která se věnuje školení na stejném principu jako my a pro jejichž klienty budeme naše hry facilitovat. 

Žiješ si svůj sen? 

Žiju. Pomáháme firmám pomocí her řešit témata, která v tu chvíli potřebují, ať už jsou to komunikační dovednosti, brainstormingy na stávající nebo nové projekty, osobní rozvoj, propojení cílů firmy s cíli jednotlivce anebo ty teambuildingy, které děláme jiným způsobem, než je běžné. No a reakce na to jsou naprosto fantastické.